Vliv daňové ztráty na lhůtu pro stanovení daně dle aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu
Možnost uplatnění daňové ztráty se ze zákona pojí s delšími lhůtami pro stanovení daně. Daňová ztráta ovšem neovlivňuje toliko lhůtu pro stanovení daně za zdaňovací období, ve kterém bylo daňové ztráty dosaženo. K modifikaci délky lhůty pro stanovení daně dochází také u následujících, popřípadě také předcházejících zdaňovacích období. Právě prodlužování lhůt pro stanovení daně může vést k tomu, že se daňový subjekt práva na uplatnění daňové ztráty raději vzdá. Na základě tohoto kroku sice nedojde k prodloužení lhůt pro stanovení daně za zdaňovací období ovlivněná daňovou ztrátou, avšak daňový subjekt pozbyde možnost snížit si svůj základ daně ve dvou předchozích či pěti následujících zdaňovacích obdobích. Základním východiskem tohoto příspěvku je, že v praxi nepanuje jednoznačná shoda na tom, jak jednotlivé úkony s vlivem na lhůtu pro stanovení daně mění celkovou délku této lhůty, pokud je ovlivněna daňovou ztrátou. Určení správného konce lhůty pro stanovení daně může být pro mnohá daňová řízení zcela klíčové. Uplynutím lhůty pro stanovení daně totiž dojde k prekluzi práva. K prekluzi práva jsou navíc správní orgány i soudy povinny přihlížet z úřední povinnosti. Cílem tohoto článku je proto vymezit správný postup pro výpočet lhůty pro stanovení daně v případě jejího ovlivnění daňovou ztrátou. Závěry článku vycházejí zejména z rozboru relevantních právních předpisů a aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu.