Pracovněprávní autonomie církví a náboženských společností (ve světle zákazu diskriminace)
Článek pojednává o problematice pracovněprávní autonomie církví, zejména zaměstnavatelských církevních vztahů s duchovními a laickými zaměstnanci v České republice. Analyzuje autonomii církví v ústavněprávním kontextu se zohledněním vývoje právních přístupů k těmto pracovním vztahům, včetně rozhodování obecných soudů v pracovněprávních sporech. Závěry článku reflektují odlišné přístupy k pracovněprávní autonomii církví v různých právních systémech, přičemž v mezizahraničním exkurzu jsou zmíněny zkušenosti Slovenska, Německa či Spojených států amerických. Zejména je pozornost zaměřena na německou právní úpravu a rozpracovaný systém zvláštních povinností loajality. Klíčovým bodem je hledání hranice mezi duchovním a laickým zaměstnancem, kde souhlas se vstupem do duchovního stavu ovlivňuje právní postavení jednotlivce. Článek dále poukazuje na aktuální judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie.