Několik poznámek k problematice umělé inteligence v normotvorbě a rozhodování soudů
Umělá inteligence proniká do všech oblastí našich životů a ani právo není výjimkou. Systémy založené na umělé inteligenci lze využívat jak pro účely formulování pravidel chování (tj. pro normotvorbu), tak i pro rozhodování, zda byla tato pravidla naplněna (tj. v soudnictví). Takovéto využívání však vzhledem k jeho podstatnému vlivu na život jednotlivce i celé společnosti vyvolává řadu otázek. Cílem tohoto článku je proto na obecné úrovni rámcově představit možné problémy a zároveň příležitosti při využívání umělé inteligence právě v oblasti normotvorby a soudnictví. Článek stručně mapuje současné přístupy a trendy ve využívání těchto systémů ve světě a v České republice. V oblasti normotvorby jako hlavní pozitiva spatřuje asistenci při zajišťování toho, aby právní normy byly logické, systematické a přehledné. Na druhou stranu je nutné pamatovat i na rizika. Ta představuje například nesprávná interpretace záměrně vágních právních pojmů či nesprávná reakce na existující mezery v právu. V oblasti soudnictví se ukazuje, že systémy umělé inteligence mohou mít pozitivní vliv na rychlost a efektivitu soudního řízení a tudíž i na výkon práva. Na druhou stranu je však nutné využívat umělou inteligenci v soudnictví s opatrností a pod dohledem, aby se zajistilo, že se dodržuje spravedlnost a práva účastníků řízení. Při využívání systémů umělé inteligence pro účely normotvorby, soudního rozhodování a nakonec i pro účely vynucování práva orgány veřejné moci je však třeba mít na paměti i případný synergický efekt. Specializované systémy v jednotlivých odvětvích veřejné moci se totiž mohou ovlivňovat a způsobit tak nepředvídané následky pro celý právní systém. Rovněž by mohlo dojít k situaci, kdy se tyto systémy částečně stanou zároveň normotvůrcem, soudcem i vykonavatelem. To by však bylo v zásadním rozporu s ústavním principem dělby moci, na kterém je náš demokratický právní řád vybudován.