Kybernetická obrana a novela zákona o Vojenském zpravodajství
V rámci tohoto článku se autoři soustředí na zhodnocení novely zákona o Vojenském zpravodajství, která legislativně ukotvuje právní úpravu kybernetické obrany a svěřuje ji do působnosti Vojenského zpravodajství. V první řadě se věnují vymezení pojmů kybernetická bezpečnost a kybernetická obrana v českém pojetí a sledují legislativní pouť zmíněné novely včetně neúspěšného prvního návrhu. Následně se zaměřují na vhodnost Vojenského zpravodajství jakožto subjektu odpovědného za materii kybernetické obrany, přičemž provádí porovnání i s dalšími potenciálními subjekty, konkrétně Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost, Armádou ČR a dalšími zpravodajskými službami. V další části se pak zaměřují na analýzu právní úpravy vybraných aspektů zajišťování kybernetické obrany z pohledu proporcionality jednotlivých zásahů a rizik kumulace moci. V první řadě se věnují detekci kybernetických útoků a hrozeb, což představovalo v případě prvního návrhu jeden z nejproblematičtějších aspektů. Poté se věnují institutu inspektora pro kybernetickou obranu jakožto jedné ze záruk proporcionality v rámci nových pravomocí Vojenského zpravodajství. Analýzu zakončují stručným pojednáním o aktivním zásahu.