Ke správnosti východisek diskuse o řešení přetíženosti Nejvyššího správního soudu
Článek je přispěním do znovuotevřené debaty o přetíženosti Nejvyššího správního soudu. Poukazuje zejména na to, že je nutné se vrátit o krok zpět. Místo přímého řešení samotné přetíženosti je nutné si nejdříve vyjasnit, jakou roli – zajišťování individuální spravedlnosti anebo jednotnosti judikatury – má primárně soud plnit. Až následně je možné se bavit o konkrétních změnách, jak soud odbřemenit. Na základě krátkého rozboru individuální a celospolečenské role nejvyšších soudů, a s tím spojeného nastavení soudu preferujícího tu či onu roli, dále analyzuji konkrétní návrhy vyskytující se v současné diskusi. Jmenovitě jde o navýšení počtu stálých soudců a soudkyň a jejich asistentů a asistentek, rozšíření institutu nepřijatelnosti a elektronizaci a automatizaci kasačního řízení. Při jejich zkoumání docházím k závěru, že je skutečně namístě se nejdříve zamyslet nad rolí Nejvyššího správního soudu v našem právním systému, jelikož představené či diskutované změny nejsou ve vzájemném souladu. Ke chtěnému cíli odbřemenění tak nemusí dojít.