Přičítání vědění členů orgánů právnické osobě
Doslovný výklad § 151 odst. 2 o. z. by mohl vést k závěru, že vědění každého člena každého orgánu právnické osoby vždy zakládá vědění právnické osoby. Takový náhled by však krajně rozšiřoval okruh znalostí, jež jsou právnické osobě přičitatelné. Pod vlivem německé literatury se proto pokouším konstruovat diferencovaný přístup, v souladu s nímž bude právnické osobě vědění členů jejích orgánů přičitatelné pouze tam, kde je to teleologicky zdůvodněné. Výsledný model je založený na třech pravidlech. První říká, že pokud aplikovaná vědomostní norma ve své hypotéze hovoří o nabytí znalostí určitým orgánem právnické osoby, je třeba právnické osobě přičítat vědění členů tohoto orgánu. Druhé dodává, že není-li v hypotéze vědomostní normy zmíněn žádný konkrétní orgán, je právnické osobě přičitatelné vědění členů orgánu, který v dané záležitosti učinil rozhodnutí, zda a jak bude právnická osoba jednat. Omezení přičitatelnosti vědění členů orgánů právnické osoby na ty její orgány, které rozhodují v záležitosti, pro něž je vědění významné, by však na třetí subjekty přesouvalo riziko, že se informace nedostane k orgánu, jenž rozhoduje. Tento nedostatek lze korigovat zavedením třetího pravidla, dle něhož je právnické osobě rovněž přičitatelné vědění, které se nachází ve sféře, již právnická osoba kontroluje a jež by se v řádně organizované právnické osobě dostalo k orgánu rozhodujícímu.