Dichotomie politické a společenské sféry podle Hannah Arendtové a její přínos pro pojetí lidské důstojnosti v intencích teorie objektu
Článek představuje dichotomii politické a společenské sféry, která je ústředním tématem díla Hannah Arendtové, a zabývá se jejím přínosem pro nastavení interpretačního rámce lidských práv. Článek se snaží nabídnout porozumění této dichotomii nikoli jako věcně vymezeným oblastem, nýbrž jako hodnotovému paradigmatu, v němž politická sféra bude odkazovat ke svobodě, rovnosti a pluralitě, společenská pak k hierarchii, násilí a normalitě. Článek se zaměřuje především na dva pojmy společenské sféry – zhotovování a předsudek. Ty umožňují definovat, kdy právo působí jako garant politična, což je role, kterou mu připisuje Arendtová, a kdy se naopak stává nástrojem zespolečenštění člověka. Oba pojmy navíc odkazují k procesu zpředmětnění, což vytváří prostor propojit je s lidskou důstojností v intencích teorie objektu, k níž se ve své judikatuře přihlásil Ústavní soud. Dichotomie politické a společenské sféry nejen umožňuje odhalit nekonzistentnost závěrů, k nimž Ústavní soud dospěl, s východisky, která si stanovil, ale též nově přemýšlet o legitimitě zásahů do práv člověka. Pojmy zhotovování a předsudku umožňují delegitimizovat donucující uplatňování práva vůči člověku založené na vyhodnocovacích rámcích, jejichž předmětem je člověk, a sledujících vůči němu formativní a/nebo preventivní cíl. Toto pojetí legitimity se může zdát radikálním, Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením však může sloužit jako důkaz, že je můžeme nalézt v pozitivním právu již nyní.