Užití analogie legis v judikatuře českých soudů
Článek pojednává o analogii legis jakožto o jednom z prostředků dotváření práva. Předmětem analýzy v článku je vymezení analogie jako metodologického postupu a dále pak zejména podmínek jejího užití (otázky související s rozhodováním mezi užitím argumentu per analogiam legis oproti argumentu a contrario). Článek obsahuje teoretickou i praktickou analýzu zabývající se vytyčením oblastí, v nichž je užití analogie v určitých situacích obecně nepřípustné (trestní právo hmotné, vymezení kompetencí a pravomocí, stanovení daní a poplatků). Na příkladech rozhodnutí ze soudní praxe pak ilustruje snahu soudů o nalezení konkrétnějšího vymezení hranic užití analogie a některé praktické problémy (například se jedná o povahu argumentu a fortiori a otázky, zda se jedná o argument interpretace práva či dotváření práva, soudy dovozený zákaz analogie v případě konstitutivních rozhodnutí apod.). Na tyto otázky navazuje rozbor dalších omezení vztahujících se k užití analogie v konkrétních případech, tedy přesně problematika existence mezer v zákoně, jejich kategorizace a určení, u kterých z nich lze aplikovat některý ze způsobů dotváření práva, a u kterých nikoli. Konečně se článek zabývá též přezkoumáním podmínky vhodnosti užití analogie v konkrétním případě (vlastním posouzením podobnosti, selekce porovnávaných prvků a relevantnosti účelu).