Ratio legis u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr v historickoprávních souvislostech
Článek analyzuje atypickou formu výkonu práce v podobě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr z hlediska historickoprávních příčin jejich vzniku. Byť je tento právní nástroj sloužící k zaměstnávání osob pracemi menšího rozsahu součástí právního řádu již po dobu téměř 60 let, stávající podmínky panující na trhu práce včetně pracovních návyků či způsobů, za nichž je práce vykonávána, jsou zcela odlišné od podmínek, které existovaly v době, kdy byly dohody k provedení prací mimo pracovní poměr přijímány. Článek zkoumá daný právní institut z pozice důvodů, které vedly zákonodárce k vytvoření tohoto specifického pracovněprávního vztahu a zjišťuje, zda příčiny přijetí jsou i nadále platné a odůvodňují ponechání právní regulace dohod v ustanoveních zákoníku práce. Za tímto účelem se článek zabývá vzájemnými vztahy mezi dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr a pracovním poměrem včetně souběžného výskytu obou právních vztahů, osobní a věcnou působností ustanovení o dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr, naplněním definičních znaků závislé práce z pohledu dohod, konotacemi souvisejícími s evropským právem či statistickými údaji, na jejichž podkladě by bylo možné detekovat počty a skladbu zaměstnanců vykonávajících činnost v režimu některé z dohod o práci konané mimo pracovní poměr.