Ústavní soud ČR mezi právem a politikou
Ústavní soud České republiky se za tři dekády existence už několikrát ocitl před rozhodováním případů, které stojí na hranici (ústavního) práva a politiky. Určit, kde pomyslná dělící čára mezi těmito propojenými koncepty leží, se zdá být skoro nemožné. Odpověď na stanovení hranice mezi právním a už politickým rozhodováním nezná ani Nejvyšší soud USA založený v roce 1789. I přesto bychom na její hledání neměli rezignovat, a to především z důvodu legitimity rozhodování ústavních soudců, ale i jejich dopadu na tuzemský právní systém. Tento článek se zabývá vlivem doktríny politické otázky, původně amerického konceptu soudcovské zdrženlivosti, na rozhodovací činnost Ústavního soudu ČR. Pro lepší pochopení se text nejprve stručně věnuje vzniku doktríny na Nejvyšším soudě USA, jejímu ustálení a pojmenování v americké judikatuře. Jádro článku poté spočívá v definování politické otázky v českém ústavním soudnictví, jejím limitům a aplikaci Ústavním soudem ČR. Činí tak především na základě analýzy judikatury Ústavního soudu ČR v letech 1993–2021, ale také na základě rozhovorů s bývalými a současným ústavními soudci. Text dochází k závěru, že o vlivu americké doktríny politické otázky na českém Ústavním soudu není pochyb, a vymezuje tematické oblasti judikatury, kde se tento vliv projevuje a ve kterých se zároveň rýsuje česká doktrína politické otázky.