Právo na vodu a aktuální tendence k posílení ochrany vody v ústavněprávní rovině českého práva
V České republice je věnována intenzivní pozornost zakotvení zvláštní ústavní ochrany vody a ústavního práva na vodu. Tyto snahy jsou reakcí na změny spočívající ve snížení počtu srážek, zvýšení období sucha a prognózy vyplývající z modelů klimatických změn. Od roku 2019 byly v tomto směru předloženy již čtyři poslanecké návrhy, jejichž společným motivem je zvýšená ochrana vody a prioritizace veřejného zájmu na ochraně vod. Dva z návrhů přinášejí výslovné ústavní zakotvení práva na pitnou vodu, respektive práva na přístup k vodě. Voda je omezeným přírodním zdrojem a zároveň složkou nezbytnou pro život současných i budoucích generací. Důvodem pro využití roviny ústavního práva může být to, že jde o celospolečenský zájem, jemuž ústavní zakotvení zajistí stabilitu a podpoří další kroky státu. Otevření tématu ochrany vody na ústavní úrovni významným způsobem zdůrazňuje potřebu její ochrany, není však samo o sobě dostačujícím řešením. Kromě toho je třeba důsledně zvažovat, jaká konkrétní opatření by se měla do ústavní úrovně promítnout a jaké cíle je vhodné v této rovině prosazovat. Předložené poslanecké návrhy na jedné straně reflektují vybrané požadavky mezinárodně uznaného práva na vodu, na druhé straně však přinášejí některé problematické prvky, jejichž objasnění by mělo být součástí širší veřejné diskuse.