Weinbergerovo pojetí významu normativní věty
Tento článek se věnuje pojetí normy chápané jako význam normativní věty, které vypracoval Ota Weinberger. Jsou v něm představeny počátky Weinbergerova zájmu o logiku normativních vět, který byl vyvolán Františkem Weyrem a dále formován kritikou Englišova pojetí. Weinbergerův normologický optimismus, tedy přesvědčení o tom, že logika normativních vět je možná, je základním Weinbergerovým východiskem. Toto přesvědčení je chápáno jako možná motivace pro konstrukci tzv. dichotomní sémantiky. Dichotomní sémantika, taktéž označovaná jako poznáním diferencovaná sémantika, spočívá mj. ve striktním oddělení deskriptivního a preskriptivního významu vět, čímž má být zabráněno redukci normativního diskursu na diskurs deskriptivní. Článek se dále zaměřuje na filosofické pozadí Weinbergerova chápání významů jako ideálních entit a detailnější rozlišení mezi propozicemi a normami ve Weinbergerově teorii. Je proponováno, že rozlišení deskriptivního a preskriptivního významu a konstrukce normativní věty a jejího významu takovým způsobem, že nelze oddělit normativní operátor a obsah normativní věty, aniž by došlo k redukci normy na propozici, vede ve Weinbergerově teorii k umožnění vykročení ve směru k normologickému optimismu. V závěru článku je stručně představena, jako příklad aplikace této teorie normy, Weinbergerova definice normologického vyplývání.