Univerzalita lidských práv: metafyzika vs. mezinárodní konsenzus
Lidská práva vznikla v západní kultuře jako „potomek“ teologicky založených přirozených práv, a proto mají specifické kulturní charakteristiky. Mezi ně patří metafyzická univerzalita, stavící individuální práva nad pozitivní zákon a společenské normy. I když Západ není zcela konzistentní v respektu k lidskoprávním normám, není pochyb, že jim všichni členové společnosti rozumějí a že mají v naší kultuře uznávanou morální váhu. Povaha lidských práv, daná historickým pozadím, ale nemusí být kompatibilní s asijskými národy, protože stojí na odlišných hodnotách. Nicméně ať už jsou v regionech preferovány zájmy jedince, komunity, nebo rodiny, různé civilizace si stále mohou porozumět a dojít k jistým vzájemným dohodám. Od debaty o asijských hodnotách v 90. letech se jako výsledek mezinárodní komunikace zdůrazňuje kulturní diverzita v lidskoprávních listinách. Uznání variability naplňuje východní potřeby respektu k jejich způsobu života, přičemž univerzalitu nebo morálnost lidských práv nikdo oficiálně nezpochybňuje. Tím se překonává filozofická diskuse o kulturní nesouměřitelnosti a pozornost se přenáší na praktické politické problémy. Uplatňuje se překrývající se konsenzus Johna Rawlse, podle kterého nezáleží na filozofických, náboženských nebo ideologických stanoviscích společnosti ke světovému přijetí principů, ze kterých budou všichni profitovat.