Sociální dialog: privatizace evropského pracovního zákonodárství?
Sociální partneři, tj. zástupci zaměstnanců na straně jedné a orgánů EU, Komise a Rady na straně druhé, hrají v rámci evropského pracovně právního zákonodárství velmi významnou úlohu, obdobně jako v rovině tarifních čili kolektivních smluv v zákonodárstvích členských států. Mluví se především o flexibilizaci pracovního zákonodárství. V rovině evropské však jde o zcela mimořádný fenomén, neboť s ohledem na v článku prokazovanou normativní povahu sociálními partnery uzavřených dohod dochází k pozoruhodnému jevu: sociální partneři (představitelé zaměstnanců a zaměstnavatelů v tzv. sociálním dialogu) se stávají zákonodárci a v důsledku toho dochází k jakési privatizaci legislativní činnosti EU (viz čl. 155 SFEU). Článek se zabývá nejen povahou uvedených dohod, které zkoumá v kontextu celé sociální politiky EU a pojmu sociálního státu, ale i otázkami údajného deficitu demokratické legitimace, a reprezentativnosti sociálních partnerů – základními slabinami tohoto tzv. paralelního zákonodárství. Dovozuje možnou, i když omezenou právní ochranu proti porušením evropského práva dohodami a zabývá se též jejich prováděním, za které odpovídá členský stát. Konečně se navrhuje překonání nedostatku spočívajícího v chybění procesních pravidel při přijímání dohod sociálních partnerů.