Přidružení k Evropské unii po Lisabonské smlouvě
V posledních letech se věcná působnost institutu přidružení k Evropské unii podstatně měnila,a to zejména jako důsledek změn primárního práva EU, spočívajících v přijímání specifických právníchzákladů pro ty vnější vztahy, jež podle původního znění zakládacích Smluv byly pokryty právě přidružením.Současný stav poté, co Amsterdamská smlouva (1997) dala samostatný právní základ rozvojové spolupráci(ex-čl. 177-181 SES),Niceská smlouva (2001) zakotvila výslovně hospodářskou, finanční a technickou spolupráci (HFTS; ex-čl. 181a SES) a Lisabonská smlouva v čl. 8 SEU dala základ EPS, umožňuje EUdva ne zcela souladné přístupy: buď EU může konkrétní vnější smlouvu uzavírat na co nejpřesnějším základě, anebo – což považujeme za pravděpodobnější – flexibilně využívat nejednoznačného obsahového vymezení přidružení, HFTS a EPS k zohlednění politické vůle druhé smluvní strany. Rozdíly mezi těmito jednotlivými instituty vnějších vztahů EU, ale hlavně přesahy mezi nimi vskutku poskytují EU značnou flexibilitu, umožňující jak zohlednit politická přání mimounijní smluvní strany, tak i nenarušit princip svěření pravomocí v EU, vyžadující dostatečný právní základ ve Smlouvách pro každou činnost EU.Tento flexibilní potenciál je ale třeba nejprve osvědčit v praxi: článku 212 SFEU o HFTS možná bylo od Niceské smlouvy (2001) dopřáno málo času, aby jeho působnost byla dostatečně využita, a již vznikl další lisabonský čl. 8 SEU o EPS. Zatímco z čl. 212 SFEU (HFTS) vyplývá jasně souvislost s rozvojovou politikou,čl. 8 SEU (EPS) hovoří o výsadních vztazích, a má tak blíže k přidružení podle čl. 217 SFEU (přidružení).Z toho by se dalo dovodit, že implicitně existuje určitá hierarchie mezi těmito srovnatelnými právními základy vnějších vztahů EU: rozvojová spolupráce – HFTS – přidružení – EPS. Tuto posloupnost podporuje i systematika SFEU, ovšem s výjimkou ustanovení o EPS: jde o čl. 208-211, 212-213 a 217 SFEU (a čl. 8 SEU),stejně jako úvahy o využitelnosti čl. 8 SEU jako právního základu „pokročilého statusu“ zemí jižníhopartnerství EPS oproti současnému přidružení podle čl. 217 SFEU. Nicméně možnost použití dohodyo HFTS jako předpokoje pozdějšího přistoupení, výslovně předvídaná čl. 218/8 SFEU, však tuto hierarchii relativizuje. Je tedy třeba vyčkat, zda i praxe vnějších vztahů EU bude tuto právně-teoretickou hierarchii respektovat a podporovat.