Občanská neposlušnost z perspektivy práva právní teorie
Text se zabývá občanskou neposlušností nejen z hlediska hmotného práva, tedy právními podmínkami její zákonnosti a legálnosti, ale i jako procedurou modifikace norem a jako testem jejich platnosti. Cílem je podat přehled podmínek a mezí občanské neposlušnosti, jak jsou kodifikovány v literatuře. Článek se zabývá nejen legalitou, nýbrž i legitimitou občanské neposlušnosti, tedy jejím ospravedlněním z etického nebo filozofického hlediska. Zároveň shrnuje základní požadavky a argumenty na její přípustnost a legitimitu. Zabývá se různými formami a z nich vyplývajícími odlišnými strategiemi ospravedlnění občanské neposlušnosti. Rozlišuje základní rovinu právní, v níž jde o spor o zákonnost jednání a důležitější roginu státoprávní, v níž jde o způsob, jakým je nakládáno se státní mocí. Od problému hranic pozitivního práva se posouvá k ještě závažnějšímu problému hranic státní moci. Klíčovou otázkou je, zda vynucování bezvýhradné poslušnosti vůči státu neslouží k upevnění absolutní nadvlády většiny nad menšinou nebo dokonce k ovládnutí celé společnosti úzkou vrstvou. Jde o to, zda je centralizace moci doplněna o záruky práv menšin a jednotlivců a o garance proti zneužití moci. Hlas občanské neposlušnosti je silnější, pokud se menšinové stanovisko opírá o ústavně zaručená práva a svobody.