Důvěryhodnost justice: nad rozsudky ve věci odvolání vrchního státního zástupce
Existence nestrannosti je určena na základě subjektivního testu, to jest na základě osobního přesvědčení konkrétního člena justice v dané věci, a také na základě objektivního testu, spočívajícího ve zjištění, zda byly poskytnuty záruky dostatečné pro vyloučení jakékoli důvodné pochybnosti v tomto ohledu. Pokud jde o objektivní test, je třeba určit, zda existují ověřitelné skutečnosti, které by mohly vzbudit pochybnosti, pokud jde o jejich nestrannost. Rozhodné je, zda tato obava může být považována za objektivně odůvodněnou.V tomto ohledu má určitý význam i to, jak daný případ působí, neboli „nestačí jen, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, musí jí být viditelně učiněno za dost“. V sázce je totiž důvěra, kterou justice v demokratické společnosti musí ve veřejnosti vzbuzovat. Nejde pouze o to prokázat, zda k ovlivňování nebo nátlaku na člena justice došlo, či nikoliv, ale že je důležité, aby byla nestrannost patrná navenek. Státní zástupci jsou státní zaměstnanci, jejichž úkolem je přispívat k řádnému výkonu spravedlnosti. V tomto smyslu tvoří součást soudního systému. Je v obecném zájmu, aby též požívali veřejné důvěry. Tento text kriticky zkoumá naplnění uvedených principů, tedy hledisek důvěryhodnosti justice, v tzv. kauze Rampula, včetně v rozsudcích správních soudů (i Nejvyššího správního soudu) ve věci odvolání Vrchního státního zástupce v Praze.