Přístupy k řešení oboustranného omylu při uzavírání smlouvy
Článek pojednává o problematice oboustranného omylu při uzavírání smlouvy. Náhled na řešení této problematiky je nejprve hledán v zahraničních úpravách. Tyto poznatky jsou dále aplikovány na úpravu českou, a to jak na současný platný občanský zákoník, tak i na občanský zákoník nový. Řešení oboustranného omylu je možné rozdělit na standardní a jiné alternativní řešení. Standardním řešením je aplikace ustanovení o omylu. Speciálním řešením je vytvoření alternativní teorie založené na povinnosti jednat v souladu s dobrou vírou. Prvním krokem standardního řešení oboustranného omylu je interpretace smlouvy. Pomocí interpretace zjistíme, zdali samotná smlouva problém neupravuje. Dále je nutno zkoumat, zdali se nejedná o rizikovou smlouvu, tedy o takovou, která vylučovala užití ustanovení o omylu (jedná se o takovou smlouvu, která je uzavírána s vědomím toho, že smluvní strany neznají veškeré informace). Nakonec je aplikováno ustanovení o omylu za předpokladu, že se jedná o omyl podstatný, který vyvolala druhá strana. Nesmí se jednat o omyl neomluvitelný. Speciální teorie řešící oboustranný omyl jsou vytvořeny na základě povinnosti jednat v souladu s dobrou vírou a se zněním klauzule rebus sic stantibus. Podle těchto teorií je smlouva považována za neplatnou, jestliže okolnosti, za kterých byla uzavřena, jsou radikálně odlišné od těch, které smluvní strany předpokládaly.