K jednomu mýtu ohledně milosti pro Václava Havla
Ve třetí čtvrtině prosince 1989 udělil tehdejší předseda československé vlády, vykonávající současně pravomoci prezidenta republiky v době uprázdnění tohoto úřadu, milost Václavu Havlovi, kandidátu na úřad prezidenta republiky. Potřebnost udělení této milosti je jak přímým účastníkem, tedy tehdejším předsedou vlády, tak i historiky, opakovaně zdůvodňována tím, že podle tehdejšího práva mohl být prezidentem republiky zvolen pouze trestně bezúhonný člověk. Tento článek ukazuje, že ačkoliv se toto vysvětlení stále traduje a objevuje v mnoha historických publikacích věnovaných přelomu roku 1989, nezakládá se na pravdě. Československý právní řád v tehdejší době podmínku bezúhonnosti nestanovoval, naopak výslovně uváděl, že zvolen může být každý občan, mj. „bez ohledu na svou předchozí činnost“. Otevřenou otázkou, patrně pro historiky, zůstává, jaký byl důvod či úvahy obou účastníků, tedy tehdejšího a budoucího předsedy vlády na straně jedné a budoucího prezidenta republiky na straně druhé.