Kalibrovaná deference: proč, kdy a jak by měly správní soudy respektovat právní názor správního orgánu
Správní soudy v České republice obecně zastávají názor, že při výkladu práva nemají uplatňovat deferenci – tedy určitou míru respektu k právnímu názoru správního orgánu, jehož rozhodnutí přezkoumávají. Tento článek postoj soudů analyzuje z pohledu ústavní teorie, právní doktríny a srovnávacího práva a kriticky jej hodnotí. Za použití příkladu judikatury z oblasti advokátní etiky článek argumentuje, že správní soudy by měly při přezkumu výkladu práva správními orgány uplatňovat koncept kalibrované deference. Kalibrovaná deference je koncept, který soudům umožní zohlednit ústavní, institucionální a politický kontext konkrétního případu a podle toho, kdo a o čem v dané věci rozhodl, nastavit intenzitu přezkumu. Při nastavování intenzity přezkumu by soudy měly brát v úvahu faktory jako odbornost či demokratickou odpovědnost daného správního orgánu, intenzitu zásahu do základních práv, povahu řešené otázky, úmysl zákonodárce nebo jasnost právního předpisu. Žádný z těchto faktorů přitom není sám o sobě pro intenzitu přezkumu určující, všechny však musí soud brát v potaz. Apriorním odmítáním přikládání určité váhy názoru správních orgánů soudy negují přínos ostatních institucí ke společnému vládnutí a dopouští se formy ústavní nespolupráce. Ačkoli navrhovaný přístup může jít proti historicky determinovanému vnímání role správního soudnictví u nás – zaměřeným primárně na ochranu jednotlivce, ne na umožnění realizace politiky a dobrého vládnutí – odpovídá modernímu pojetí soudů jako partnera ostatních institucí. Soudy se nemají ostatním institucím ani podřizovat, ale ani je nahrazovat.