Cílené likvidace v kontextu materiální stránky práva na život
Článek je věnován posouzení přípustnosti cílených likvidací v kontextu materiální stánky práva na život obsažené v článku 6 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, článku 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v rozhodovací praxi příslušných kontrolních orgánů. Cílená likvidace je pro účely tohoto příspěvku pojímána jako záměrné zabití určité osoby nebo skupiny konkrétních jedinců, která hodlá spáchat teroristický útok nebo se na páchání teroristických útoků podílí, a to vykonané s explicitním souhlasem vlády. Úprava práva na život zakotvená v článku 6 Paktu i v článku 2 Úmluvy obsahuje dva prvky, hmotněprávní a procesní. Hmotněprávní prvek zahrnuje obecnou povinnost států chránit zákonem právo na život a vyslovuje zákaz záměrného zbavení života. Procesněprávní prvek se týká povinnosti států provést účinné vyšetřování údajných porušení hmotné části práva na život. Normy práva lidských práv použití cílených likvidací kategoricky nezakazují, pro aplikaci této metody však kladou výrazná omezení. Aby konkrétní cílená likvidace byla z hlediska materiální stránky práva na život v souladu s nároky kladenými Paktem a Úmluvou, musí být kumulativně splněny následující požadavky: dostatečný právní základ ve vnitrostátním právu, absolutní nezbytnost operace k dosažení cíle, co do časových, kvantitativních a kvalitativních podmínek, přiměřenost a prevence.