O svěřenském fondu a jeho neohýbání ve světle jiných právních struktur
V české právní nauce i praxi se objevuje tendence asociovat svěřenský fond s fundačními strukturami a při výkladu otázek týkajících se fungování svěřenského fondu se obracet k pravidlům občanského zákoníku použitelným pro nadace a nadační fondy. Jako jeden z argumentů, který má podpořit tento výkladový přístup, bývá uváděno, že český zákonodárce sice převzal text vzorové quebecké úpravy fiducie, ale svěřenský fond upravil na odlišném koncepčním základě. Český a quebecký občanský zákoník jsou ve skutečnosti kodexy ovládané totožnými ideovými a systémovými principy. Koncept „nezávislého vlastnictví“ je s ohledem na právní tradici a způsob právního myšlení neobvyklý nejen v českém soukromém právu. Jeho zavedení bylo radikální novinkou také pro quebecké právo, které sleduje stejné základní paradigma, že jmění je spojeno s osobou jako subjektem práva a je zásadně nerozdělitelné. V kontextu srovnávacích úvah o podobnostech, respektive rozdílech mezi českým svěřenským fondem a quebeckým modelem trustu, je především nutné odmítnout jako zavádějící tvrzení, že quebecká fiducie je nástrojem principiálně smluvního charakteru.