Analýza pravidla o stanovení výše bezdůvodného obohacení v § 40 odst. 4 autorského zákona ve světle jeho funkce
Článek se zabývá analýzou pravidla upraveného v § 40 odst. 4 větě druhé autorského zákona, jež modifikuje pro případy nakládání s dílem bez k tomu nezbytné licence obecnou úpravu občanského zákoníku týkající se stanovení rozsahu náhrady za bezdůvodné obohacení a stanoví paušalizovanou náhradu ve výši dvojnásobku obvyklé licenční odměny. Dle názoru převažujícího v české literatuře plní toto speciální pravidlo sankční funkci. Předkládaný text se pokouší vůči tomuto názoru – jemuž by mohl nasvědčovat subjektivně-historický výklad – vymezit a nastínit v kontextu relevantních unijních východisek a obecné občanskoprávní úpravy odlišný náhled na smysl a účel, jež paušalizovaná náhrada i na tomto místě plní, jimiž má být usnadnění dokazování ochuzenému. V návaznosti na stanovisko přijaté ohledně funkce pravidla je v článku následně prezentován též tomu korespondující alternativní pohled na aplikaci § 40 odst. 4 věty druhé autorského zákona, spočívající po vzoru občanskoprávní úpravy co do výše náhrady v odlišení postavení nepoctivého obohaceného (vůči němuž lze uplatnit nárok na vydání obvyklé licenční odměny ve výši dvojnásobku) a obohaceného poctivého (jehož povinnost k vydání bezdůvodného obohacení bude paušalizována toliko jednonásobkem obvyklé licenční odměny).