Napětí na pozadí pohrom: Klimatická krize jako výzva teorii mimořádného vládnutí
Diskusní příspěvek ke knize Jakuba Dienstbiera Teorie mimořádného vládnutí vychází z východiska, v němž s rozvojem moderního státu došlo k rozšíření referenčních objektů hodných ochrany s ohledem na daný normativní řád, a to i na referenční objekty nepolitického charakteru. Tento vývoj představuje výzvu pro klasický model mimořádného vládnutí, jenž reaguje především na dočasné hrozby politického charakteru ohrožující stát a jeho instituce a jehož účelem je ochrana systémového statu quo. Klimatická krize, která nám v textu slouží jako příklad vleklého nepolitického ohrožení, jež je navíc spoluvytvářeno stávajícím společensko-politickým systémem, vznáší otázku po alternativních reakcích na ohrožující situace (což je širší pojem než mimořádné vládnutí). V článku představíme resilientní a revoluční přístup k ohrožujícím situacím. V závěrečné části článku pak předestřeme argument, podle něhož by klimatická krize podle Dienstbierových kritérií spadala do stavu napětí, tedy ohrožující situace, jež však ještě není mimořádnou, protože nenaplňuje kritéria naléhavosti a intenzity. Pro práci s klimatickou krizí jako situací mimořádnou, pak navrhujeme alternativní kritérium mimořádnosti, kterým je nezvratnost, předbíhá-li časově naléhavost i intenzitu.