Přizpůsobování právního řádu mimořádné situaci
Východiskem článku je pojetí reflexivního práva, tedy práva, které reaguje na okolní prostředí. Krize představuje silný moment projevující se v různých společenských subsystémech; v případě závažné situace mohou být její dopady na společnost zásadní a právo, má-li zůstat v kontaktu se společenskou realitou, nemůže nastalé změny ignorovat. Přizpůsobení práva je tak důsledkem reflexe reality působící proti tradiční funkci práva spočívající ve stabilizaci normativních očekávání jeho adresátů. Konkrétním cílem článku je ukázat situace přizpůsobování právních řádů mimořádným situacím, ke kterým dochází vedle legislativní činnosti během samotné krize také v důsledku proměn v interpretaci práva v závislosti na kontextu krize. Takového přizpůsobování právního řádu nelze podle mého názoru charakterizovat jednoznačně ani jako monistický ani jako dualistický model mimořádného vládnutí. Přizpůsobení právního řádu mimořádné situaci rovněž probíhá na základě určitých předem daných předpokladů, ovšem konkrétní podoba se odvíjí až od rozhodnutí poté, co krize nastala. Pro tento fenomén tedy nelze jednoznačně použít ani druhé klasifikační kritérium mimořádného vládnutí založené na faktoru času, tedy zda je na mimořádnou situaci pamatováno dopředu, anebo je na ni reagováno až následně.