Trojice posudků mezinárodních tribunálů jako impuls k nové interpretaci klimatických závazků států
Letos, kdy uplynulo právě deset let od sjednání Pařížské klimatické dohody, jsme získali zásadní interpretační impuls pro výklad klimatického práva v podobě posudků Mezinárodního soudního dvora, Meziamerického soudu pro lidská práva a Mezinárodního soudu pro mořské právo. Pařížská dohoda, která tvoří hlavní mezinárodněprávní nástroj řešení klimatické změny, byla ve své době vnímána jako maximální možný kompromis, dosažitelný napříč státy světa s odlišující se situací, kapacitami a zájmy. Klimatická změna však podle vědců postupuje oproti predikcím rychleji a odvrácení jejích negativních dopadů vyžaduje silnější odpovědi, než nabízí dosavadní implementace klimatických úmluv. Ty jsou často hodnoceny jako slabé konstrukcí svých závazků i absencí vymáhacích mechanismů. Trojice posudků vykládá povinnosti států ve vztahu k řešení klimatické změny a poskytuje na ně v mnoha směrech nový pohled. Článek se zaměřuje na rozbor těch obsahových prvků posudků, které přinášejí největší posun oproti dosavadní interpretaci. Zdůrazňuje chápání klimatických úmluv jako organické součásti korpusu mezinárodního práva a vysvětluje pohled mezinárodních tribunálů na stanovení klimatických cílů, koncept due diligence v této oblasti, lidskoprávní povinnosti států při řešení změny klimatu a odpovědnost států za porušení klimatických závazků.