Zákaz užití síly v mezinárodním právu jako součást iuris ad bellum a některé jeho současné výzvy
Regulace a institucionalizace použití síly v systému Charty OSN představuje zásadní posun od prosazování individuálních zájmů států ke kolektivnímu systému bezpečnosti, založenému na společných hodnotách mezinárodního společenství. Právě v tom spočívá normativní význam zákazu použití síly podle článku 2 odst. 4 Charty a mechanismu jeho prosazování. Koncept kolektivní bezpečnosti, formulovaný před 80 lety, přetrvává dodnes, a to navzdory významným výzvám pramenícím z vývoje mezinárodního společenství. Kromě výzev v podobě porušování zákazu užití síly se jedná zejména o výzvy v souvislosti s proměnou bezpečnostního prostředí, jako je činnost nestátních aktérů a technologický vývoj. Patří mezi ně ale i výzvy odlišného charakteru, jako je různorodost přístupů, které k výkladu a uplatňování zákazu užití síly, a potažmo celého korpusu iuris ad bellum, zaujímají jak státy, tak i doktrína mezinárodního práva. Závěrem článek konstatuje, že i navzdory těmto výzvám vytvářejícím riziko eroze či liberalizace zákaz užití síly (na rozdíl od intenzivně diskutovaných možných změn v jiných částech iuris ad bellum, jako například v kontextu sebeobrany jako výjimky ze zákazu užití síly) prozatím neprošel ve smluvní ani obyčejové podobě modifikací.