Rodičem v jedné zemi, rodičem ve všech zemích? Analýza uznávání cizích rozhodnutí o osvojení páry stejného pohlaví
Článek se zabývá jednou z aktuálních otázek úpravy rodičovství v mezinárodním právu soukromém – uznáváním cizích rozhodnutí o osvojení páry stejného pohlaví. Aktuálnost tématu je patrná zejména v souvislosti se stále častější migrací osob, která je v rámci Evropy navíc zintenzivněna volným pohybem mezi členskými státy EU. Na jedné straně přitom stojí státy západní Evropy s liberální úpravou rodičovství párů stejného pohlaví, na straně druhé potom konzervativní státy Evropy východní, které rodičovská práva těmto párům nepřiznávají. Absence sjednocených pravidel uznávání rozhodnutí o osvojení vede za tohoto stavu k nejistotě, zdali po přechodu hranic mezi těmito státy zůstane právní vztah mezi osvojiteli a osvojencem zachován, přičemž tato nejistota dopadá zejména na páry stejného pohlaví. Neuznání rodičovského vztahu má přitom zásadní dopady na každodenní život rodiny. Text je členěn do tří kapitol. Nejprve rozebírám úpravu uznávání rozhodnutí o osvojení páry stejného pohlaví v z. m. p. s. a ve dvoustranných smlouvách o právní pomoci. Následně se zaměřuji na rozbor judikatury českých i mezinárodních soudů. V poslední části poté představuji aktuální legislativní návrhy v této oblasti. Text problematizuje neuznání vazeb mezi rodičem a dítětem ve vztahu k čl. 8 Úmluvy zakotvujícímu právo na ochranu rodinného života. Poukazuje také na nesystematičnost české právní úpravy uznávání rodičovství párů stejného pohlaví, kde možnost uznání závisí na způsobu nabytí rodičovství a na občanství rodičů.