Zrod a současnost principu nemo tenetur se ipsum prodere
Zápas o princip nemo tenetur spojený se zvláštnostmi anglických dějin, se soupeřením mezi protestantskými anglikány a protestantskými kalvinisty, mezi protestantskou korunou a protestantským parlamentem, se odehrál na jevišti, kterým byly královské soudy Hvězdné komory a Vysoké komise. Nástroji strany protestantských anglikánů a protestantské koruny jsou přísaha ex officio a tortura, argumenty strany puritánů a parlamentu kanonický princip nemo tenetur, absence pravomoci královských institucí, jakož i měnící se systém common law. V kontinentální Evropě tento proces probíhá dvěma kroky: prvním je zavedení akuzačního principu v trestním procesu na počátku 19. století, za součást kterého se považuje princip nemo tenetur, až druhým je jeho zakotvení v ústavách přijímaných po druhé světové válce, respektive po zhroucení se komunistických režimů střední a východní Evropy. Původní intence principu nemo tenetur: morální dilema spojené s přísahou ex officio a odmítnutí tortury vůči obviněnému se stávají postupně v 19. století minulostí. Princip nabývá nové kontury, nové intence – spojené se sebeidentifikací moderny s kategorií svobodného jednotlivce a s kategorií lidské důstojnosti.