Doktrinální souboj o evropský antitrust – odkud kam směřuje soutěžní politika a právo EU?
Výzkum doktrinálního základu antitrustu EU se v současnosti těší zvýšené pozornosti. Je to vyvoláno posuny v chápání a zacílení ochrany soutěže, které přinesla Lisabonská smlouva, ale také proces globalizace a nynější hospodářská krize. Ta je dle mnohých zároveň hlubokou krizí dnešního modelu kapitalismu. EU je tak opět v procesu hledání těch správných cílů ochrany hospodářské soutěže, do něhož se vrátila po období tzv. modernizace, které mělo vést ke konvergenci antitrustu EU a USA na společném základu zformovaném na učení neoliberální chicagské školy. Z pohledu historie nejde o neznámý vývoj, neboť soutěžní politika a právo EU tradičně sledovaly širší paletu ne vždy souladných cílů, jak je též ukázáno v této studii. Otázkou dne je, zda po odeznění hospodářské krize se antitrust EU vrátí k tomuto tradičnímu pojetí, nebo se pokusí navázat na svou neoliberální modernizaci s důsledným zacílením na blahobyt spotřebitele, či zda bude hledat nový standard, který smíří jeho akumulovanou zkušenost a konstantní judikaturu s realitou globální soutěže na světově propojených trzích. Studie se nejprve věnuje otázce, jak přímo a do jaké hloubky mohou doktríny antitrustu ovlivnit soutěžní politiku a právo EU. Následně analyzuje vývoj antitrustu EU z hlediska jeho ovlivnění určitou doktrínou antitrustu či diskursem hospodářské politiky. Závěrečná část je věnována nynějšímu přístupu Evropské komise a Soudního dvora EU k otázce cílů, které by aktuálně měl antitrust EU sledovat.