Unijní právo veřejných podpor ve finanční krizi: od existenční krize k modernizaci?
Právo EU obsahuje nejpřísnější soubor pravidel týkajících se poskytování veřejných podpor podnikům, které na mezinárodní úrovni existují. Není proto překvapivé, že poslední finanční krize, jež vypukla v roce 2007, konfrontovala unijní právo veřejných podpor s jednou z nejzávažnějších výzev v historii EU. V atmosféře eskalace finanční krize – a volání po státních zásazích ve většině členských států – se ukázalo jako neudržitelné, aby veřejné podpory poskytované členskými státy finančním institucím včetně systémových byly Evropskou komisí posuzovány jako veřejné podpory pro podniky v obtížích, na které se za obvyklých okolností kladou přísné požadavky. Pod tlakem Rady EU a členských států přistoupila Evropská komise k vydání pěti právních aktů, které na dobu trvání finanční krize umožnily povolovat členským státům poskytování veřejných podpor finančním institucím za méně přísných podmínek podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, k čemuž došlo v bezprecedentním rozsahu. Toto zmírnění však nebylo bezbřehé a postup Evropské komise měl, jak se zdá, málo rozumných alternativ. Zkušenosti z poslední finanční krize by každopádně měly vést k hlubší debatě o přístupu k řadě základních konceptů práva veřejných podpor EU, pro což by mohl dát potřebný prostor proces další modernizace unijního práva veřejných podpor spuštěný Evropskou komisí v květnu 2012.