Právník Teoretický časopis pro otázky státu a práva
Ústav státu a práva AV ČR
Adresa: Národní 18, 110 00 Praha 1
E-mail:
Telefon: 221 990 712

Indemnita jako nesporná součást parlamentní imunity

Částková, Eva
  • Právník 12/2011
  • Ročník: 150
  • Strany: 1177-1201
  • Rubrika: Příspěvky

Institut parlamentní imunity, resp. jeho opodstatněnost v moderní demokratické společnosti, je živě diskutován jak mediálně, tak na půdě parlamentu. Debaty jsou to však značně populistické a odborné argumenty v nich zaznívají jen zřídka. Na článek autorky lze nahlížet jako na příspěvek k pokusu tento nedostatek překlenout, neboť dává možnost učinit si o tomto právním institutu ucelenější představu, a to na pozadí jeho historie a osvětlení důvodů, jež k jeho zakotvení a následnému vývoji vedly. Jedním z poučení, jež si čtenář článku odnese, je vyjádřen již v jeho názvu: imunita není nějakým obecným právním institutem, imunit je více, resp. lze hovořit o dvou na sobě nezávislých a svébytných typech imunitní ochrany. Jedním z nich je nestíhatelnost (imunita v užším smyslu) neboli ochrana zákonodárců před zatčením a uvězněním, tím druhým, historicky starším typem, jemuž je článek věnován, je indemnita čili neodpovědnost, jež chrání členy parlamentu před postihem za hlasování a projevy učiněné na půdě parlamentu nebo při výkonu jejich mandátu. Zevrubný rozbor tohoto institutu vede autorku článku k závěru, že čím širší je zakotvení indemnity v právním řádu, tím širší ochrana je poskytována nejen svobodě projevu a hlasování člena parlamentu, nýbrž i kvalitě činnosti parlamentu jako takového. Poznatky o historii indemnity a o současných právních úpravách tohoto institutu v jiných státech ji vedou k úvahám de lege ferenda o potřebě rozšíření stávající české právní úpravy tak, aby za projevy učiněné na půdě parlamentu, anebo při výkonu mandátu, nebyl člen parlamentu odpovědný ani občanskoprávně, neboť i hrozba uložení občanskoprávní sankce ve svém důsledku může mít význam punitivní a nikoli jen reparační. Na druhé straně připouští omezení absolutního charakteru imunity tak, aby svoboda projevu zůstala co nejširší a přitom se předešlo záměrným urážkám a pomluvám. V této souvislosti autorka článku poukazuje na právní úpravu platnou ve Spolkové republice Německo, která je ukázkou toho, že takové řešení možné je.

Klíčová slova: indemnita, nestíhatelnost člena parlamentu, ochrana zákonodárců před zatčením a uvězněním, parlamentní imunita, právní komparatistika, právo na přístup k soudu, právo na spravedlivý proces, svoboda projevu - člen parlamentu, volební revers, zákaz imperativního mandátu