Válečný stav jako ústavní institut
Článek se zabývá doktrinální analýzou dosud spíše opomíjeného institutu válečného stavu v českém ústavním právu. Postupně rozebírá právní charakteristiku válečného stavu, podmínky pro jeho vyhlášení, procesní postup jeho vyhlášení a skončení včetně otázky zmocněných navrhovatelů, jakož i normativních a institucionálních důsledků s ním spojených. V tomto ohledu článek vyvrací chápání válečného stavu jako deklaratorního aktu i jako vypovězení války podle mezinárodního práva a potvrzuje jeho charakter jako ústavního vnitrostátního mimořádného stavu. Zároveň prozkoumává možnost jeho vyhlášení nad rámec důvodů uvedených v čl. 43 odst. 1 Ústavy, dovozuje okruh oprávněných navrhovatelů i pravomoc k jejímu skončení. Závěrem autor usuzuje, že vedle možnosti prodloužení volebních období a zrychlené zákonodárné procedury je jeho hlavním účelem umožnit mimořádné vládnutí prostřednictvím zákonů, navázání právních následků automaticky na jeho vyhlášení, jakož i oficiálně vyslat signál státnímu aparátu o mimořádnosti bezpečnostního ohrožení republiky.