Plaidoyer za změnu unijněprávní úpravy zneužívajících ujednání ve spotřebitelských smlouvách
Směrnice o zneužívajících ujednáních (dále „Směrnice“) je jednou z nejdůležitějších součástí soukromého práva EU, přesto je její chápání a provádění v členských státech značně rozdílné. I přes množství rozhodnutí o předběžných otázkách ohledně směrnice se Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU) nepodařilo vnést do jejího výkladu jednotu. Hlavním důvodem je zvolená legislativní forma, kterou je směrnice, jež umožňuje členským státům velmi široký prostor pro uvážení při transpozici jejích pravidel do jejich vnitrostátního práva. To vedlo k velkým rozdílům mezi právními předpisy členských států. Výsledkem je právní nejistota, roztříštěnost a nerovné podmínky hospodářské soutěže v Unii. K nápravě této situace se navrhuje přepracování Směrnice a její přeměna na nařízení. To by mělo několik výhod. Zaprvé, rozsah, hloubka a účinky kontroly zneužívajících ujednání by byly ve všech členských státech stejné. Zadruhé, SDEU by již při odpovědích na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nezohledňoval složité pozadí různých vnitrostátních právních předpisů; místo toho by mohl přímo prohlásit určité ustanovení za neslučitelné s nařízením a rozhodnout o jeho důsledcích. Zatřetí, příloha Směrnice by se mohla stát závaznou, což by dále posílilo právní jistotu a účinnost kontroly. A konečně, nařízení by plně harmonizovalo právo, takže ujednání s ním slučitelná by mohla být používána v celé Unii, aniž by hrozilo, že se dostanou do rozporu s vnitrostátním právem. To by podpořilo integraci vnitřního trhu.