Kódování práva
Informační technologie jsou fenoménem, který se stále více stává nedílnou součástí naší civilizace a ovlivňují nejen právo, nýbrž i způsob, jak se na ně nahlíží. Uznávaný odborník na IT právo předkládá článek, v němž se pokouší právo, jeho tvorbu a aplikaci při výkonu právnických profesí popsat jako procesy a výsledky kódování, s jehož principy a pojmoslovím pouze právnicky vzdělaného čtenáře v rozsáhlém úvodu seznamuje. Na pozitivní právo jako objektivně vnímatelnou vůli „právotvůrce“ lze potom nahlížet jako na soubor kódovaných pravidel, podobně jako u počítačového programu, odlišnost spočívá v tom, že adresát počítačového kódu je svým způsobem tabula rasa, zatímco adresát kódu právního je vybaven obrovským aparátem předporozumění, s nímž „právotvůrce“ pracuje. V tomto pojetí idealizovaná osobnost právotvůrce informace sestávající z axiomů a deontických operátorů formalizuje do objektivně vnímatelné podoby, přičemž spoléhá, na rozdíl od programátora, na předběžné vědomosti a předporozumění adresáta normativních informací. Úlohou praktikujícího právníka pak je zjednodušovat skutkové a právní informace do té míry, že jim lze v konečném důsledku přiřadit binární atributy; při aplikaci normativního systému práva tedy nevytváří formálně-logické výrazy, pouze přiřazuje jednotlivým procesním informacím příslušné (binární) kategorie. Úloha právníka, typicky soudce, byť často morálně složitá, je technicky (logicky, intelektuálně) značně jednodušší, než zadání programátora. Zajímavé jsou občasné exkursy autora-„kódologa“ do minulosti právního myšlení.