Ke krizi českého civilního procesu: existují nezadatelná procesní práva?
Ke krizi český civilní proces spěje podle autora článku v důsledku vzrůstajícího počtu nalézacích rozhodnutí vydávaných nikoli soudy, nýbrž soukromými subjekty s justiční pravomocí: exekutory, notáři a zejména rozhodci. Zatímco soud své rozhodnutí ve věci samé opírá o provedené dokazování a proces soudního vytváření exekučního titulu končí až právní mocí rozsudku, proces vzniku exekučního titulu v případě notářského nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti končí, jakmile je tento titul sepsán a stvrzen podpisy exekutora (notáře) a účastníků zaznamenaného hmotněprávního vztahu, ačkoli vzniku takového exekučního titulu nepředchází žádné nalézací řízení, přičemž o nezávislosti, odpovědnosti a nejednou i nestrannosti této privátní soudní moci lze mít pochybnosti. Tento titul je nadto z formálně právního hlediska rovnoprávný s nalézacím rozhodnutím civilního soudu. Právo účastníků na spravedlivý proces, vzniknou-li mezi nimi spory o hmotněprávní platnost vykonatelné dohody, není přitom zákonem výslovně zabezpečeno. Autor článku však s poukazem na čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na praxi soudů vyjádřenou v soudní judikatuře, dovozuje existenci nezadatelných procesních práv, poskytujících možnost obrany účastníkům jakéhokoli procesu, ukončeného exekučním titulem, týkajícím se práv a povinností mezi osobami soukromého práva. Dává k úvaze, zda by zákonodárce v rámci rekodifikace českého civilního procesu neměl přijmout takovou procesní úpravu, která by uplatnění tohoto práva za všech okolností zabezpečovala.