Od nařízení Slovenské národní rady č. 1/1944 Sb. n. SNR ke Košickému vládnímu programu
Československá republika vystupovala sice těsně po skončení války oficiálně jako jednotný celek, střetávaly se však na jejím území nejméně čtyři různé právní systémy - protektorátní, říšskoněmecký, slovenský, maďarský a specifický právní vývoj probíhal v té době na Podkarpatské Rusi. Návrat k předmnichovským právním poměrům měl zajistit ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, ze dne 3. 8. 1944, který za československý právní řád označil jen takové normy ústavní či jiné povahy, které byly vydány do 29. 9. 1938 včetně. Situace však značně zkomplikovalo vydání nařízení Slovenské národní rady č. 1/1944 Sb. n. SNR, neboť vznik druhého ohniska zákonodárné moci v rámci Československa, které by nadto zcela vyloučilo působnost dekretů a ústavních dekretů prezidenta republiky pro Slovensko, tento klíčový ústavní dekret nepředjímal. Ústavní krizi, jíž tato kolize vyvolala, a složitému vývoji, který vyústil v řešení, jež znamenalo vazalské postavení slovenských národních orgánů vůči centrální vládě a dlouhodobě znemožnilo jakékoli slovenské snahy o spravedlivější státoprávní model společného státu Čechů a Slováků, je věnován anotovaný článek.