„Publica“ ad populum romanum respicit (Jak římští právníci chápali slovo „veřejný“)
Slova „veřejný“ a „soukromý“ se v římském právu objevují v různých souvislostech. Poslední dva tituly Digest obsahují definice a právní pravidla obecného významu. Na základě rozboru fragmentů sedmi římských klasických právníků, v jejichž textech jsou v uvedených titulech použity zkoumané termíny, je ukázáno, jak byly chápány v období největšího rozkvětu římského práva. „Soukromý“ (privatum/privatus) má ve zkoumaných textech v zásadě jednotný význam. Termín „veřejný“ (publicum/publicus) pak nabízí celou řadu různých variant. Někdy se jedná o veřejné právo, ale také o právo trestní, nebo je to něco, co souvisí se státem (příslušející státu, státní úřad, státní zájem, daně, břemeno ukládané ve prospěch státu, jednat jménem státu). Kromě toho se jedná také o různé druhy věcí – státní, jejichž vlastníkem je stát; obecní, které patří městu; ty, které mohou užívat úplně všichni. Slovo „veřejné“ pak také znamená, že něco bylo učiněno podle pravidel, tedy v souladu s právem (např. vyhlášení války), nebo je označením pro městskou radu i lidové shromáždění. Vždy tedy záleží na kontextu, v jakém je tento termín použit.