Prameny práva ČR
CHARAKTERISTIKA
Právní řád ČR je z historických důvodů ovlivněn přístupy rakouského podokruhu románsko-germánské právní rodiny (české země tvořily do r. 1918 součást monarchie rakouských Habsburků, jejíž právo při svém vzniku recipovala i Československá republika, jejímž nástupcem je ČR); tyto tradiční přístupy později poznamenala čtyřicetiletá zkušenost se socialistickým právem (1948 - 1989). S ohledem na tento "genetický fond" se tak právní řád dnešní ČR řadí mezi ukázkově "legicentristické" právní řády, tedy mezi právní řády, v nichž dominantní úlohu mezi prameny práva hraje psané právo resp. právní předpis. Tuto tendenci umocňuje i členství ČR v EU, která své pravomoci vykonává zejména prostřednictvím vydávání normativních aktů, které jsou členské státy nezřídka povinny ve svém právu povinny provést.
Ústava ČR předpokládá existenci široké škály právních předpisů. Nejvýznamnějším z nich je přirozeně zákon, jehož přijetí může iniciovat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo kraje (čl. 41 Ústavy ČR) a jež se používá ke zřízení orgánů veřejné moci a stanovení jejich pravomocí, jakož i k vymezení hranic práv a svobod jednotlivců (čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR): k přijetí tzv. ústavních zákonů, jimiž se mění Ústava a jež se dotýkají klíčových otázek existence státu, jsou stanoveny zvláště rigorozní požadavky. V případě rozpouštění Poslanecké sněmovny může Senát k úpravě otázek, které nesnesou odkladu a vyžadují jinak úpravu zákonem, přijímat tzv. zákonná opatření. K provedení zákonů mohou orgány výkonné moci vydávat podzákonné právní předpisy, jimiž jsou nařízení vlády ČR (čl. 78 Ústavy ČR), vyhlášky ústředních orgánů státní správy (čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR) a nařízení krajů a obcí (pokud je na ně přenesen výkon státní správy). Kraje a obce jako územní samosprávné celky vydávají navíc zvláštní právní předpisy - vyhlášky krajů a obcí - pro otázky, které spadají do jejich autonomních pravomocí (čl. 104 odst. 3).
Zanedbatelná však není ani role soudních rozhodnutí. To platí na prvním místě o nálezech Ústavního soudu, který má v rámci provádění kontroly ústavnosti pravomoc rušit zákony a podzákonné právní předpisy. Jedná-li jako tzv. negativní zákonodárce, mají jeho nálezy nepochybně pravotvorný význam. Pouhými projevy úst zákona však nejsou ani rozhodnutí nejvyšších instancí obecných soudů, která se ustálí na určitém způsobu výkladu a aplikace českých právních předpisů (tzv. ustálená judikatura); tato ustálená judikatura silou přesvědčivosti ovlivňuje nižší soudy a jejich rozhodovací činnost. Spolu s tím, jak se společnost stále častěji uchyluje k řešení sporů soudní cestou a prostor pro ingerenci soudů roste, v posledních letech tak i v ČR probíhá diskuze nad otázkou přesné hranice při dělbě moci mezi zákonodárcem a soudní moci a nad tématem vlády soudců v podmínkách demokratického právního státu.
V podmínkách přechodu z éry socialistického práva do nového politického systému nabyly na významu i obecné zásady právní, které současně umožňují překonat mezery v psaném právu a usměrnit jeho výklad. S obecnými zásadami právními počítá nezřídka samo psané právo, především Ústava ČR a Listina základních práv a svobod, a zásadní roli při formulaci jejich právních důsledků hrají rozhodnutí soudů, zejména nálezy Ústavního soudu.
Role ostatních tradičních pramenů práva (obyčej) je v ČR slabá. Podobně jako v právních řádech srovnatelných evropských států se lze ovšem v ČR setkat s nárůstem normativního významu nových pramenů práva, které jsou výsledkem pravotvorné činnosti nestátních subjektů, typicky orgánů profesní samosprávy (závazná stanoviska profesních komor) či dohod mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (kolektivní dohody). Význam této "nestátní" regulace bude pravděpodobně dále růst.
Ústavní pořádek ČR
Listina základních práv a svobod
zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR
Právní předpisy ČR
Zákonné a podzákonné právní předpisy jsou v ČR soustavně publikovány v jediné úřední sbírce, kterou je Sbírka zákonů ČR (zkratka "Sb."). Pravidla jejího vydávání se řídí zákonem č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, a odpovědnost za toto vydávání nese Ministerstvo vnitra ČR. Autentickou povahu má pouze tištěné znění Sbírky zákonů.
(elektronická verze Sbírky zákonů od r. 1945)
sekce Zákony na Portálu veřejné správy
(obsahuje úplná znění právních předpisů ČR publikovaných ve Sbírce zákonů, tj. znění zapracovávající novely a nálezy Ústavního soudu)
Právní předpisy krajů jsou vydávány ve Věstnících krajů, obce publikují své předpisy na tzv. úředních deskách, které jsou povinny zřizovat.
K vyhledávání a práci s právními předpisy lze dnes také využít řadu elektronických databází, z nichž převážná část je ovšem placená. Příklady viz níže.
Vybrané komerční databáze
Databáze ASPI
Databáze LEXDATA
Databáze LEXGALAXY
Databáze SAGIT
Databáze TORI
Návrhy právních předpisů a legislativní proces
Návrhy právních předpisů ČR nebývaly jednotným způsobem zveřejňovány a soustavně nebývaly publikovány ani důvodové zprávy a odůvodnění k přijatým návrhům. Postupně se však nyní rozvíjí praxe publikování těchto dokumentů v elektronické podobě. Pokud jde o návrhy zákonů, lze je vyhledávat na serveru Poslanecké sněmovny resp. Senátu Parlamentu ČR; součástí sněmovních resp. senátních tisků jsou i důvodové zprávy k návrhům zákonů popř. zákonných opatření Senátu. Pokud jde o návrhy podzákonných předpisů vydávaných ústředními orgány státní správy, jejich návrhy jsou od r. 2007 experimentálně publikovány na zvláštním vládním serveru e-klep. Určitý přehled o návrzích právních předpisů připravovaných v rámci orgánů výkonné moci lze získat i v souvislosti s jejich projednáváním v Legislativní radě vlády ČR.
Judikatura
V ČR neexistuje jednotná úřední ani soukromá sbírka, ve které by byla soustavně publikována zásadní rozhodnutí všech českých soudů, tj. rozhodnutí Ústavního soudu a ta rozhodnutí obecných soudů, která mohou mít obecný dopad. Nálezy Ústavního soudu jsou publikovány ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, která je vydávána v nakladatelství C. H. Beck Praha. Pokud jde o rozhodnutí obecných soudů, systematičtěji jsou zveřejňována pouze vybraná rozhodnutí jejich nejvyšších instancí, tedy Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu a také jeho stanoviska, jejichž účelem je sjednocovat judikaturu nižších soudů civilní a trestní větve obecného soudnictví, jsou otiskována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, která je vydávána nakladatelstvím LexisNexis Praha. Vybraná rozhodnutí a usnesení Nejvyššího správního soudu jsou publikovány ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterou vydává nakladatelství ASPI Praha. Judikatura nižších obecných soudů není systematicky publikována, vybraná rozhodnutí jsou občas zveřejňována v právnických periodicích.
Za této situace mají praktický význam oficiální elektronické vyhledavače judikatury Ústavního a obou nejvyšších obecných soudů, které podchycují rozhodnutí těchto soudů v jejich celistvosti. V elektronické podobě se začínají na serverech jednotlivých nižších obecných soudů objevovat i výběry z jejich judikatury.