Tematický okruh J

Minulost a budoucnost: politika paměti, filosofie dějin a představy nového

 

Sekce J1: Československo jako uskutečnění filosofie českých dějin?

Vznik Československa nebyl pouze výsledkem určitého historického kompromisu, neboť jeho zakladatelé v něm spatřovali začátek uskutečňování filosofie českých dějin. Masaryk v České otázce vyjádřil ideu českých dějin takto: humanita jako ideál univerzálního a tedy nadnárodního bratrství, která splývá s otázkou sociální. Masaryk jedinečným způsobem pojal partikularismus určitých národních dějin jako genezi univerzální nadnárodní ideje. Meziválečné Československo však v mnoha ohledech rozřešit „sociální otázku“ nedokázalo. Přivítáme příspěvky, které tématizují pokračující diskuzi o „smyslu českých dějin“, její ideový i sociální kontext a to jak z perspektivy československých, tak zahraničních aktérů.

Michal Hauser (garant)

 

Sekce J2: Nově utvářená a odstraňovaná místa paměti – fyzické a symbolické prostory

Každé společenství, které se jako takové chce chápat – nově se tvořící státy po roce 1918 nevyjímaje – si vytváří systém fenoménů, které pomáhají ukotvit jeho identitu. Ať již je nazýváme místa paměti, symbolická centra, identifikační obrazce, či jakkoli jinak, jsme schopni je v rámci možností v dané epoše identifikovat. Byl v Československé republice proces vzniku takovýchto „míst paměti“ kontinuálním pokračováním „konfliktního společenství“, nebo zcela novou „vymýšlenou tradicí“? A jak se tento proces lišil, případně v čem se shodoval, oproti okolním státům středoevropského prostoru? Na tyto a další otázky se v rámci sekce pokusíme hledat odpovědi a nové otázky.

Vojtěch Kessler (garant)

 

Sekce J3: Představivost a sebetvorba – nové cesty myšlení ve střední Evropě 20. let

Jakou úlohu hrála v životě poválečné středoevropské společnosti představivost? Prožitek válečných let i převraty, nastolující nová republikánská zřízení, posunuly hranice představitelného i možného. Umění nabylo v poválečném období nových funkcí, zdůraznilo se působení na člověka, jeho rozvoj a emancipaci. Literární fikce, od divadelních her až po utopický román, se stala výrazněji společensky angažovanou. Apel na lidskou sebetvorbu kolísal mezi vizemi osvobození, etické introspekce i odříkavého sebezdokonalování, ať již individuální nebo kolektivní cestou. Od středoevropských avantgardních umělců přes nonkonformní ekonomy, státovědce a filosofy až po zapomenuté autory utopických románů, nový důraz na představivost, možnost utváření sebe samého i přetváření světa měly svůj vliv na dobovou společnost. Vítány jsou příspěvky z oblasti filosofie, literární vědy, historie, politologie a antropologie.

Joseph Grim Feinberg (garant)