Legal Pluralism in the Ottoman Empire Since the Second Half of the Nineteenth Century and Marriage Law
Czech original: Právní pluralismus v Osmanské říši od druhé poloviny devatenáctého století a manželské právo
The paper presents the phenomenon of legal pluralism in the Ottoman Empire, where family law is at the forefront of interest. It focuses on the period from the second half of the nineteenth century until the very demise of the Ottoman Empire. A millet system is at the forefront of interest, showing the different positions of individual religious communities. The article focuses on the development in the field of law and court system, before and after the reforms of the tanzimat. It refers to the manifestations of legal pluralism in the judiciary, where both religion and nationality played a role. The reforms of the tanzimat, which were introduced in order to formalize the rule of law and centralize the administrative system, are discussed in the second part of the contribution, including the changes that brought these reforms into family law, main¬ly into marriage law. The pluralistic character of the system has been significantly behind the reforms of the tanzimat regime itself and crowned in the field of family law by the adoption of Ottoman family law.
Czech original: Příspěvek představuje na příkladu manželského práva fenomén právního pluralismu v Osmanské říši v období od druhé poloviny devatenáctého století až do samotného zániku Osmanské říše. V popředí zájmu je milletový systém, ukazující na rozdílné postavení jednotlivých náboženských komunit a vývoj právní úpravy rodinného, respektive manželského práva. Článek částečně nastiňuje i vývoj v soudnictví, kde před a po reformách tanzímátu hrála roli jak náboženská, tak i státní příslušnost a poukazuje zde na projevy právního pluralismu. Reformy tanzímát, které měly mimo jiné za cíl formalizovat právní řád a centralizovat správní soustavu, jsou diskutovány v druhé části příspěvku, včetně změn, které tyto reformy vnesly i do manželského
práva. Pluralitní charakter systému byl citelně upozaděn již samotnými reformami tanzímátu a na poli manželského práva korunován přijetím Osmanského rodinného práva.