Acknowledgment of an Assigned Claim as Genuine
Czech original: Uznání postoupené pohledávky za pravou
In accordance with Section 1884(1) of the Civil Code, the assigned debtor retains the objections to the claim that they had at the time of the assignment. However, section 1884(2) of the Civil Code also pro¬vides that if the debtor has acknowledged the claim as genuine against an honest assignee, they are obliged to satisfy the assignee as their creditor. This rule is inspired by the Austrian General Civil Code. Therefore, in this article I firstly discuss how the provision on the acknowledgment of a claim as genuine is interpreted in Austria. In the light of these insights into the Austrian legal doctrine and practice, I then propose to interpret Section 1884(2) of the Civil Code as a case of liability for legal appearance. From this it follows, that said rule may be applied if the debtor, by conduct attributable to them, causes an honest assignee to believe that the assigned claim exists. Legal appearance can be imputed to the debtor only if they had actual or at least normative knowledge of the circumstances which make their declaration false. Furthermore, for the application of section 1884(2) of the Civil Code, it is necessary that the assignee is in good faith that the debtor’s statement is in accordance with the reality. Finally, for liability for legal appearance to arise, it is required that the honest assignee made a legal disposition under the influence of the debtor’s false statement as to the existence of the assigned claim, i.e. that they made an investment based on their good faith.
Czech original: Postoupenému dlužníku zůstávají v souladu s § 1884 odst. 1 o. z. zachovány námitky vůči pohledávce, které měl v době postoupení. Občanský zákoník však v § 1884 odst. 2 o. z. rovněž stanoví, že jestliže dlužník proti poctivému postupníkovi uznal pohledávku jako pravou, je povinen jej uspokojit jako svého věřitele. Jde o pravidlo, které je převzaté z rakouského všeobecného zákoníku občanského. V tomto článku proto nejprve pojednávám o tom, jak je ustanovení o uznání pohledávky za pravou vykládáno v Rakousku. Ve světle poznatků o nazírání rakouské právní nauky a praxe na daný problém pak navrhuji § 1884 odst. 2 o. z. interpretovat jako skutkovou podstatu odpovědnosti za právní zdání. Z toho vyplývá, že použití dané normy přichází v úvahu, vyvolá-li dlužník v poctivém postupníkovi jednáním, jež je mu přičitatelné, mylné přesvědčení o existenci postoupené pohledávky. O přičitatelném navození nesprávné představy lze uvažovat pouze za předpokladu, že měl dlužník skutečnou nebo alespoň normativní znalost o okolnostech, s nimiž je jeho prohlášení v rozporu. Současně je pro použití § 1884 odst. 2 o. z. nezbytné, aby byl postupník v dobré víře
ohledně souladu dlužníkova prohlášení se skutečností. K nastoupení odpovědnosti za právní zdání je konečně zapotřebí, aby poctivý postupník pod vlivem dlužníkem vyvolaného nepravdivého zdání existence postupované pohledávky uskutečnil určitou právní dispozici, tj. aby do své dobré víry investoval.