Tensions Behind Disasters: The Climate Crisis as a Challenge to the Theory of Emergency Governance
Czech original: Napětí na pozadí pohrom: Klimatická krize jako výzva teorii mimořádného vládnutí
The discussion paper on Jakub Dienstbier’s book, A Theory of Emergency Governance, starts from the premise that the range of reference objects worthy of protection with respect to a given normative order has been extended with the development of the modern state and has included reference objects of a non-political nature. Such a development challenges the classical model of emergency governance, which responds primarily to temporary threats of a political nature that threaten the state and its institutions, and the purpose of which is to protect the systemic status quo. In our text, we use the climate crisis as an exam¬ple of a threat which is, to the contrary, long-term, non-political, and, moreover, co-produced by the existing socio-political system. Therefore, the climate crisis raises the question of alternative responses to threaten¬ing situations (which we present as a broader concept than emergency governance). Thus, we introduce resilient and revolutionary approaches to threatening situations. In the final part of the article, we will put forward the argument according to which the climate crisis, according to Dienstbier’s criteria, would fall into a state of tension, i.e. a threatening situation, which is not yet an emergency because it does not fulfil the criteria of urgency and intensity. To work with the climate crisis as an emergency situation, then, we propose an alternative criterion of emergency, which is irreversibility since it could precede both urgency and intensity.
Czech original: Diskusní příspěvek ke knize Jakuba Dienstbiera Teorie mimořádného vládnutí vychází z východiska, v němž s rozvojem moderního státu došlo k rozšíření referenčních objektů hodných ochrany s ohledem na daný normativní řád, a to i na referenční objekty nepolitického charakteru. Tento vývoj představuje výzvu pro klasický model mimořádného vládnutí, jenž reaguje především na dočasné hrozby politického charakteru
ohrožující stát a jeho instituce a jehož účelem je ochrana systémového statu quo. Klimatická krize, která nám v textu slouží jako příklad vleklého nepolitického ohrožení, jež je navíc spoluvytvářeno stávajícím společensko-politickým systémem, vznáší otázku po alternativních reakcích na ohrožující situace (což je širší pojem než mimořádné vládnutí). V článku představíme resilientní a revoluční přístup k ohrožujícím situacím. V závěrečné části článku pak předestřeme argument, podle něhož by klimatická krize podle Dienstbierových kritérií spadala do stavu napětí, tedy ohrožující situace, jež však ještě není mimořádnou, protože nenaplňuje kritéria naléhavosti a intenzity. Pro práci s klimatickou krizí jako situací mimořádnou, pak navrhujeme alternativní kritérium mimořádnosti, kterým je nezvratnost, předbíhá-li časově naléhavost i intenzitu.