The Process of Approving an Application for a Child to stay Outside a Facility for the Performance of Institutional Education
Czech original: Proces schvalování žádosti o pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy
The article discusses the process of approving an application for a child’s stay outside the facility for institutional education. In the case of children with an order for institutional education, the stay of the child outside the institution for the execution of institutional education represents the strongest instrument for the realization of the child’s right to contact with parents and other persons. The paper first examines the embeddedness of this right in the context of international and national law. It then divides applicants for a child’s stay outside an institution into several groups and answers the question whether a legal person can also be an applicant. Attention is also paid to the approval process in relation to the age of the child. The article includes an assessment of the powers of the child welfare authority and the director of the institution. The legal question answered in this part of the article is what is the solution to situations where the child welfare authority and the director of the establishment have different legal opinions on the same fact. Last but not least, the article identifies shortcomings in the process of allowing (or not allowing) the child to stay outside the institution for the performance of institutional education, which may have negative consequences in maintaining contact between the child and the person of the applicant. One of the issues addressed is, among others, how to proceed when multiple applications for a child’s stay outside an institution for the performance of institutional education coincide.
Czech original: Článek pojednává o procesu schvalování žádosti o pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy. U dětí s nařízenou ústavní výchovou představuje pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy nejsilnější nástroj, kterým se realizuje právo dítěte na styk s rodiči a dalšími osobami. Příspěvek se nejdříve zabývá zakotvením tohoto práva v kontextu mezinárodního i vnitrostátního práva. Dále člení žadatele o pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy do několika skupin a zodpovídá otázku, zda může být žadatelem také právnická osoba, případně samotné dítě. Pozornost je věnována procesu schvalování také ve vztahu k věku dítěte. Součástí článku je zhodnocení pravomocí orgánu sociálně-právní ochrany dětí a ředitele zařízení. Právní otázkou, kterou v této části článek zodpovídá, je to, jaké je řešení situací, kdy na tutéž skutečnost má orgán sociálně-právní ochrany dětí a ředitel zařízení odlišný právní názor. V neposlední řadě článek identifikuje nedostatky v procesu povolování (či nepovolování) pobytu dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy, které mohou mít negativní důsledky v udržování kontaktu dítěte a osoby žadatele. Jednou z řešených otázek je mimo jiné to, jak postupovat při souběhu více žádostí o pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy.