Human Rights in the Age of Anthropocene – Legal Theoretical Background
Czech original: Lidská práva v době antropocénu – teoretickoprávní východiska
We hear more and more about the Anthropocene as the “age of man”, in which humanity plays the role of an active agent and a undoer of climate change. It is not yet clear how to define the term satisfacto¬rily, nor how to deal with it. To the same conceptual vagueness and inevitability referred an art installation at the Deutsches Museum in Munich, whose main message was hidden in the title itself: “Welcome to the Anthropocene!” As vague as the concept is, it is changing our social, economic and legal reality. The aim of the following paper is to sketch a conceptual map that will allow us a basic orientation in the space where law enters the time of the Anthropocene. I will use human rights as a springboard to introduce and critically evaluate some conceptions of the environmentalisation of human rights. I will contrast right-based solutions with obligation-based solutions. First, I will define the concept of the Anthropocene, against the background of related anthropocentrism. Then, I will address the question of crisis of the Anthropocene and the upheav¬als it causes in law. Subsequently, I will relate these analyses to the current debate on the environmentalisa¬tion of human rights, from which I will introduce two influential conceptions (environmental contitutionalism, rights of nature, obligation-bases solution), which I will confront with the thesis of a obligation-based solu¬tion. Finally, I will point to the political nature of the dispute over the appropriateness of any particular environmental conception of the of human rights in the Anthropocene.
Czech original: O antropocénu jako „věku člověka“, v němž lidstvo hraje roli aktivního činitele a od-činitele klimatických změn, slýcháváme stále častěji. Dosud není jasné, jak tento pojem uspokojivě definovat, ani jak s ním nakládat. Ke stejné pojmové neurčitosti a nevyhnutelnosti odkazovala i umělecká instalace v mnichovském Deutsches Museum, jejíž hlavní sdělení bylo ukryto v samotném názvu: „Vítejte v antropocénu!“. Jakkoliv jde tedy o pojem neurčitý, mění naši sociální, ekonomickou i právní realitu. Cílem následujícího příspěvku je narýsování pojmové mapy, která nám umožní základní orientaci v prostoru, kde právo vstupuje do času antropocénu. Odrazovým můstkem bude lidskoprávní problematika, na níž představím a kriticky zhodnotím některé koncepce environmentalizace lidských práv. Oproti right-based řešením postavím řešení na bázi závazků (obligation-based). Nejprve vymezím pojem antropocénu, a to na pozadí souvisejícího antropocentrismu. Poté se zaměřím na otázku krize antropocénu a na otřesy, jež v právu způsobuje. Tyto analýzy následně vztáhnu na současnou debatu o environmentalizaci lidských práv, z níž představím dvě vlivné koncepce (envrionmentální konstitucionalismus, práva přírody), které konfrontuji s tezí o závazkovém řešení. Nakonec poukáži na politickou povahu sporu ohledně vhodnosti té které koncepce environmentalizace lidských práv antropocénu.