Between Spontaneity and Directive: Thoughts about Societal Steering in the Czechoslovak 1960s
Czech original: Mezi živelností a direktivou: Úvahy o řízení společnosti v Československu šedesátých let 20. století
The study analyzes discussions in the reform Communist environment in Czechoslovakia in the 1960s in order to explore the specific space of societal steering between the poles of “spontaneity” and “directive”. The political situation of the specific post-Stalinist period was characterised by refusing the directive management of the period of sharpened class struggle and the “cult of personality”. At the same time, however, even the inclusion of market elements in the planned economy at that time did not imply a move towards a fully market system, labelled negatively as “spontaneous”. In such a politically limited space, in¬novative modes of management were thought over, especially scientific management. The paper concludes that the management of society between the poles of spontaneity and directive is very demanding regard¬ing the internalisation of the morality of the prevailing social system by the individuals. In Czechoslovakia, such demands should have been strengthened by the declaration of socialism as a new epoch in the 1960 Constitution. Nevertheless, the paper finds the search for ways of societal steering in such a space between spontaneity and directive inspiring in some moments, especially in the context of contemporary challenges such as climate change or the development of artificial intelligence.
Czech original: Na příkladu diskuzí v reformně komunistickém prostředí československých šedesátých let 20. století zkoumá předkládaná studie specifický prostor řízení společnosti mezi póly „živelnosti“ a „direktivy“. Politická situace specifického období poststalinismu byla charakteristická vymezením se proti direktivnímu řízení období zostřeného třídního boje a „kultu osobnosti“. Zároveň však ani zahrnutí tržních prvků do plánovaného hospodářství v té době neznamenalo příklon k plně tržnímu systému, označovanému jako „živelný“. V takto vymezeném prostoru se promýšlely inovativní způsoby řízení, v čele s řízením vědeckým. Autor dochází k závěru, že právě řízení společnosti v prostoru mezi živelností a direktivou klade velké nároky na zvnitřnění si morálky převládajícího společenského systému, přičemž v Československu k tomu mělo přispět i vyhlášení socialismu coby nové epochy v Ústavě z roku 1960. Přesto však autor považuje hledání způsobů řízení v takto vymezeném prostoru v některých prvcích za inspirativní, zvláště v kontextu současných výzev typu změn klimatu či rozvoje umělé inteligence.