Backward Calculation of Time Limits and Time Periods in Civil Law
Czech original: Zpětné počítání lhůt a dob v občanském právu
The Civil Code contains rules on computation of time limits, which move forward in time. In private law, however, we also encounter time limits that are counted backward in time. The aim of this article is to formulate a coherent set of normative conclusions concerning calculation of backward-running time limits. Central to its argumentation is the premise, that the purpose of a backward-running time limit is to create sufficient reaction time for those who are protected by such time limit. It follows from this premise that, if the beginning of a backward-running time limit defined by days (or longer units of time) is tied to a particular event, the limit begins to run at the chronological end of the day before the day on which said event occurs. In order to comply with the time limit, it is necessary that the legally relevant act which is to precede the time limit be performed before the beginning of the last (chronologically first) day of such time limit. Where the time limit is defined by hours and is based on a specific event, it shall begin to run at the chronological end of the hour preceding the hour in which the event relevant to its commencement occurred. In order to comply with it, the appropriate act must be performed before the end of the hour preceding the last (chron¬ologically first) hour of such period. If the end of a backward-running time limit falls on a Saturday, Sunday or public holiday, it is not to be moved on the preceding or following working day.
Czech original: Občanský zákoník obsahuje pravidla o počítání lhůt a dob, které se v čase odvíjejí směrem dopředu. V občanském právu se však setkáváme rovněž s lhůtami a dobami, jež se počítají v čase nazpět. Cílem tohoto článku je formulovat koherentní soubor normativních závěrů pro počítání zpětně plynoucích lhůt. Pro mou argumentaci je stěžejní premisa, že smyslem lhůt běžících nazpět je vytvořit osobě, jež je lhůtou chráněna, dostatečný časový úsek pro reakci na jednání jiného subjektu. Z tohoto východiska lze dovodit, že je-li počátek zpětně plynoucí lhůty počítané podle dní (nebo delších časových jednotek) vázán na určitou událost, začíná tato lhůta plynout chronologickým koncem dne předcházejícího dni, kdy k rozhodné události došlo. Pro zachování lhůty je nezbytné, aby byl právně relevantní čin, který má konci lhůty předcházet, vykonán ještě před začátkem posledního (chronologicky prvního) dne takové lhůty. Lhůta vymezená podle hodin, která se odvíjí od stanovené skutečnosti, pak počíná běžet chronologickým koncem hodiny předcházející hodině, v níž došlo k okolnosti rozhodné pro počátek jejího běhu. K jejímu zachování je zapotřebí uskutečnit příslušný čin před koncem hodiny chronologicky předcházející poslední (chronologicky první) hodině takové lhůty. Připadá-li konec zpětně počítané lhůty na sobotu, neděli či svátek, neodsouvá se na předcházející ani následující pracovní den.