Legal Protection of Environmental Activists and its Limits
Czech original: Limity právní ochrany environmentálních aktivistů
This article introduces the tools for the legal protection of human rights defenders, in particular, environmental activists – referred to in legal instruments as environmental human rights defenders or envi¬ronmental defenders. With respect to the fact that the situation in the Czech Republic differs from the situ¬ation in Western Europe and the United States, but also the countries of the global South, this article does not have the ambition to debate the adequacy of various forms of involvement of these defenders, such as direct environmental action, compared to the climate and environmental crisis and the insufficient response to it, whether on the part of political representatives, existing legal instruments, or even the fossil fuel industry. This article seeks to contribute to the debate only in the sense that it analyses the legal protection enjoyed by the environmental activists with a particular focus on the definition and the condition of non-violence. Specifically, the UN Declaration on Human Rights Defenders, the Aarhus Convention, and the Escazú Convention are analysed in detail. In the following section, attention is paid to legal proceedings that envi¬ronmental activists may face, and forms of defence against/in these proceedings (especially defence against so-called SLAPPs and the climate necessity defence).
Czech original: Tento článek představuje nástroje právní ochrany obránců lidských práv, zejména konkrétně environmentálních aktivistů – nazývaných v právních nástrojích jako obránci lidských práv v ochraně životního prostředí (z anglického environmental human rights defenders) či environmentální obránci (z anglického environmental defenders). Při vědomí odlišnosti situace v České republice od situace v západní Evropě a Spojených státech, ale i v zemích tzv. globálního Jihu tento článek nemá ambice debatovat o adekvátnosti různých forem zapojení těchto obránců, jako je např. přímá environmentální akce, v porovnání s klimatickou a environmentální krizí a nedostatečnou reakcí na ni, ať již ze strany politických představitelů, stávajících právníchnástrojů, či dokonce fosilního průmyslu. Tento článek se snaží být příspěvkem do debaty pouze v tom smyslu, že analyzuje právní ochranu, kterou environmentální aktivisté požívají zejména se zaměřením na jejich definici a podmínku znaku nenásilnosti. Konkrétně je podrobněji analyzována Deklarace OSN o obráncích lidských práv, Aarhuská úmluva a Úmluva z Escazú. V další části je věnována pozornost soudním řízením, kterým mohou environmentální aktivisté čelit a formám obrany proti těmto řízením či přímo v nich [specificky obrana proti tzv. strategickým žalobám proti účasti veřejnosti (SLAPPs) a obhajoba na základě krajní nouze].