Restorative Justice as Perceived by the Czech Public
Czech original: Restorativní justice pohledem české veřejnosti
Restorative justice is a relatively new topic in Czech criminal law, dividing theoreticians and prac¬titioners, especially in the area of its practical applicability in solving crimes. One of the current issues is the definition of restorative justice in the broader context of criminal law. There has been a long-standing debate as to which cases it is advisable to apply the restorative route and the potential limiting factors for these possibilities. It is generally accepted that some form of restorative justice is only viable in specific cases, which is then reflected in the not very frequent use of those criminal law institutes that express restorative values. What those specific cases are, however, is not sufficiently answered. The authors examine this problem through the lens of the Czech public, whose participation is central to any restorative efforts and their legit¬imacy. Based on data obtained from their own representative survey of the Czech public, it is clear that support for the restorative idea is relatively high and related to awareness of these possibilities. However, this is not unconditional support, but some form of limitation is assumed. Based on the data, the authors present a typology of offences and associated factors for which there is the widest public support for the use of restorative justice.
Czech original: Restorativní justice je v českého trestním právu poměrně novým tématem rozdělujícím teoretiky i praktiky zejména v oblasti praktické využitelnosti při řešení trestných činů. Jednou z aktuálních otázek je vymezení restorativní justice v širším kontextu trestního práva. Dlouhodobě se vedou diskuse, v jakých případech je účelné aplikovat restorativní cestu a co je případným limitujícím faktorem těchto možností. Obecně je přijímáno, že nějaká forma restorace je schůdná pouze ve specifických případech, což se poté odráží v nepříliš častém užití těch trestněprávních institutů, které vyjadřují restorativní hodnoty. Co jsou ony specifické případy, však není dostatečně zodpovězeno. Autoři zkoumají tento problém optikou české veřejnosti, jejíž účast je stěžejní pro jakékoliv restorativní snahy a jejich legitimitu. Na základě dat získaných z vlastního reprezentativního výzkumu české veřejnosti jasně vyplynulo, že podpora restorativní myšlence je poměrně velká a souvisí s informovaností o těchto možnostech. Nejedná se však o bezpodmínečnou podporu, ale předpokládá se určitá forma limitace. Na základě dat uvádí autoři typologii trestných činů a přidružených faktorů, u kterých je nejširší podpora veřejnosti na užití restorace.