Obiter dictum in the Practice of Czech Courts: when to write it and when to avoid it
Czech original: Obiter dictum v praxi českých soudů: kdy ho psát a kdy se mu raději vyhnout
The article deals with the internal structure of the decisions of the Czech courts and, in particular, the differentiation of the parts referred to as ratio decidendi and obiter dictum. The author comments on the binding nature of obiter dictum and emphasizes that it is not the judge who writes it, but the following prac¬tice that decides which part will actually be considered obiter dictum in the future. In the next part of the text, the author gives concrete examples from practice, on which he demonstrates when obiter dictum should not be part of judicial decision-making, and on the contrary, cases where obiter dictum appears to be very beneficial. The final part of the article attempts to characterize individual types of judges’ personalities according to how they deal with obiter dicti.
Czech original: Článek se zabývá vnitřní strukturou rozhodnutí českých soudů a zejména odlišováním částí uváděných jako ratio decidendi a obiter dictum. Autor se vyjadřuje k závaznosti obiter dicti a zdůrazňuje, že o tom, která část bude v budoucnu skutečně považována za obiter dictum, nerozhoduje samotný soudce, který je píše, nýbrž následná praxe. V další části textu autor uvádí konkrétní příklady z praxe, na kterých demonstruje, kdy by obiter dictum nemělo být součástí soudního rozhodování, a naopak případy, kdy se obiter dictum jeví jako velmi přínosné. Závěrečná část článku se pokouší charakterizovat jednotlivé typy osobností soudců podle toho, jakým způsobem nakládají s obiter dicti.